V. Richterová: Růžičky, 2007, výška cca 110 cm
Plastiky z PET lahví: © Veronika Richterová
Lidové výrobky z PET lahví: neznámí tvůrci
Koncepce výstavy, texty a doprovodné fotografie: © Veronika Richterová a Michal Cihlář Fotografie díla V. Richterové: © Michal Cihlář
Redakce textu: © Petr Matoušek
Grafická úprava: © Michal Cihlář
Výstava byla realizována ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí České republiky. Webová prezentace autorů: www.gallery.cz
Dvě podoby polyethylentereftalátu (PET), suroviny pro výrobu PET lahví.
Vlevo granulát (panenský PET), vpravo recyklát z použitých PET lahví v podobě drti a vloček.
Pod všeobecně známou zkratkou PET se skrývá látka zvaná polyethylentereftalát, v současnosti nejvýznamnější termoplastický polyester. Vyrábí se polykondenzací kyseliny tereftalátové a ethylenglykolu, a to dvojfázově při teplotě kolem 90 °C. Na vyro- bení kilogramu tohoto polymeru, jehož molekuly se skládají z uhlíku, vodíku a kyslíku, je třeba přibližně 1,9 kilogramu ropy.
PET se používá při výrobě textilních vláken pro oděvní i technické tkaniny, k izolaci vodičů elektrického proudu, k výrobě lan, dopravních pásů, na výztuž pneumatik, při výrobě displejů a fólií používaných v elektronických zařízeních a hlavně v potravi-nářském průmyslu. Nejširší využití – téměř z 80 % – má totiž polyethylentereftalát v podobě PET lahví, neboť představuje vynikající obalový materiál vhodný především pro nápoje, čisticí prostředky a kosmetiku. V tomto ohledu jde o celosvětový trend. Jen v České republice se ročně spotřebuje kolem 60 000 tun nejrůznějších PET lahví.
Tvary PET lahví se neustále vyvíjejí ve snaze odrážet dobu svého vzniku i aktuální módní trendy.
Objev polyethylentereftalátu učinila počátkem 30. let dvacátého století firma DuPont. První patenty na jeho výrobu podali roku 1941 pánové R. Whinfeld a J. T. Dickson z textilní firmy Calico Printer’s v britském Manchesteru. V 50. letech se z PET začala vyrábět potravinářská fólie pod obchodním názvem Mylar, ale sama PET lahev byla patentována až roku 1973 a komerčního využití se v některých vyspělých zemích dočkala teprve začátkem 80. let. Společnost Coca-Cola dokonce začala používat první plastové lahve až roku 1991.
V České republice se PET lahve objevily jako novinka s uvol- něním trhu po roce 1989, tedy s pádem železné opony. Zpočátku sloužily jako obal do té doby nevídaných dovozových nápojů vyznačujících se luxusní cenou, běžné zboží se do nich nebalilo. Tradiční české minerálky se tak nadále prodávaly výhradně v zálohovaných skleněných lahvích. Průlomový byl v tomto směru rok 1994, kdy se na českém trhu objevila první tuzemská PET lahev se stolní vodou značky Aquila. Sortiment PET lahví se pak výrazně rozšířil v letech 1996–1998, kdy přibylo jak licenčních nápojů, tak domácích výrobců. Nyní spotřeba plastových lahví každoročně rapidně narůstá, především díky velké oblibě balené vody.
PET lahve se nejčastěji vyfukují z předem vylisovaných polotovarů, takzvaných preforem.
(firma Retal Czech, a. s., Mělník)
V současnosti se PET lahve vyrábějí vyfukováním na vysoko- kapacitních linkách, většinou přímo ve stáčírnách nápojů. Na začátku výrobního procesu je polyethylentereftalátový granulát, který se roztaví a vylisuje se z něj takzvaná preforma – výlisek, který na první pohled připomíná zkumavku se závitem. Podle velikosti budoucí lahve se vyrábějí preformy různých gramáží. Na výrobní lince je nahřátá preforma vsunuta do kovové tvářecí formy chlazené vodou, forma se kolem ní uzavře a preforma se tlakem vzduchu vyfoukne do finálního tvaru lahve. Tímto způsobem dokáží nejvýkonnější stroje vyrobit až 6 000 lahví za hodinu.
PET lahve velice rychle vytlačují z obchodů klasické lahve skleněné. Důvodem jsou jednak vynikající optické vlastnosti tohoto polymeru, jednak jeho odolnost vůči nárazu, minimální hmotnost a také nezávadnost při styku s potravinami. Pro pivo a víno se vyrábějí speciální lahve z plastu vrstveného, který zcela zamezí nežádoucímu úniku oxidu uhličitého skrze stěnu lahve.
Lidoví tvůrci mají v oblibě barevné samolepicí fólie, jimiž krášlí své PET větrníky.
Největší podíl domácí produkce tvoří lahve z čirého plastu, které jsou také z hlediska druhotného zpracování nejvíce ceněné. Velké množství lahví se nicméně v České republice vyrábí i z plastu barveného. Výrobce k tomu vede nutnost ochránit nápoje před světlem (příkladem jsou hnědé pivní lahve nebo tradičně zelené lahve na víno), převážně jde však o důvody marketingové: nápoj v barevné lahvi je atraktivnější, a tedy i prodejnější. Proto se škála barev přimíchávaných do základní suroviny neustále rozšiřuje.
S barevnými inovacemi přichází většina firem před letní sezónou, kdy se pomocí cílené reklamy snaží zvýšit prodej svých nápojů různými limitovanými sériemi, například v lahvích ze stříbrného či zlatavého plastu. Běžně se dají koupit i nápoje v lah- vích červených, oranžových, žlutých, fialových nebo růžových, přesto nadále zůstávají základní barvou odstíny zelené a modré, protože tato dvě barviva jsou nejlevnější.
Souběžně s těmito trendy se dnes rozmáhá také technologie potahování čirých lahví pestře potištěnou smršťovací fólií, takzvaným rukávem.
Harmoniková lahev vynálezce Oty Mušálka se po vypití jednoduše zmáčkne, čímž se značně ušetří místo
ve sběrném kontejneru, a tedy i náklady na svoz (patentováno, licence MaxDrinks s. r. o.).
První PET lahve měly jednoduchý tvar bez jakýchkoli designérských ambic. Už od počátku se však vyznačovaly takzva- ným pentaloidem, čili charakteristickým zpevněním dna pomocí pětice výstupků. Ten se stále používá u valné většiny lahví, poněvadž ideálně odolává tlaku oxidu uhličitého obsaženého v nápoji. V současnosti se v českých obchodech s potravinami nabízí kolem tří set druhů PET lahví. Zatímco levné vody a limonády se nadále dodávají na trh v obyčejných lahvích mnohdy nevalného tvaru i konstrukce, značkoví výrobci sázejí na profesionální design. Inovace tvarů i barevnosti lahví se tak u prestižních firem stávají součástí reklamních kampaní a promyšlené obchodní strategie.
Sofistikovaným tvarováním lze například stěnu lahve ztenčit, a tím ušetřit plast. Zákazníky se snaží výrobci přilákat rovněž zaváděním lahví netradičních objemů nebo neobvyklou konstrukcí víček. Naprostým unikátem v tomto odvětví je vynález skládací PET lahve, uvedený na trh v roce 2008 a sledující spíše ekologické než estetické priority. Mimo jiné je tato nová lahev namísto lepené etikety opatřena navléknutou papírovou visačkou, takže se posléze snižuje i spotřeba chemikálií nutná při čištění cenného materiálu.
Typický žlutý kontejner na plastový odpad se stal běžnou výbavou téměř každého města či vesnice.
Sběr a třídění odpadu organizuje v celé České republice od roku 1997 jediná autorizovaná firma: společnost EKO-KOM. Ta sdružuje na jedné straně obchodní subjekty, které produkují obaly, a na straně druhé obce, jež mají ze zákona povinnost zajistit pro své občany sběr a svoz tříděných druhotných surovin. Každý výrobce či dovozce balených výrobků platí společnosti EKO-KOM pravidelný poplatek za to, že bude o jeho odpady postaráno. EKO-KOM uzavírá smlouvy se samosprávami obcí, kterým pak z vybraných prostředků přispívá na financování sběru, svozu a třídění odpadu. Do systému je už nyní zapojeno téměř 21 000 firem a přibližně 5 000 měst a obcí, čili naprostá většina obyvatelstva. Kontejnery, kterých je po celém území republiky rozmístěno kolem 150 000, jsou barevně rozlišeny: modrý je vyhrazen pro ukládání papíru, zelený a bílý pro odpadní sklo, do žlutého se ukládají plasty a do oranžového nápojové kartony typu Tetrapack. Přestože se tento systém osvědčil a tři čtvrtiny populace odpad třídí, stále dochází k tomu, že část plastů nekontrolovatelně končí ve volné přírodě. Tento negativní jev nedávno mezi politiky podnítil diskusi o tom, zda by nebylo vhodnější zavést v České republice systém záloho- vaných PET lahví, jaký už používají některé země západní Evropy.
Separování PET lahví od ostatních druhů plastů probíhá ručně na třídicí lince.
Plastový odpad z kontejnerů se sváží na třídicí linky, kde se rozděluje podle jednotlivých materiálů. PET lahve se dále třídí podle barev na čiré, modré, zelené a na barevnou směs. Poté se vytříděný materiál lisuje do balíků o velikosti přibližně jednoho krychlového metru, jež pak putují k dalším zpracovatelům.
U nich se balíky znovu rozloží, na třídicím pásu se ručně dotřídí případné cizorodé látky a za pomoci detektorů se oddělí kovové příměsi. Potom se lahve ve výkonném drtiči rozemelou na drobné kousky, takzvané vločky. Takto získaná drť se opakovaně pere a proplachuje vodou, dokud se nezbaví všech zbytkových nečistot a kousků etiket. Poté se vločky suší a balí do pytlů, ve kterých se odvážejí do úzce specializovaných provozů k recyklaci.
Víčka z lahví během třídění nikdo neodšroubovává. Není to zapotřebí, neboť polypropylen (PP), z něhož jsou většinou vyrobena, je lehčí než PET, a tak po rozemletí vyplavou už během praní na hladinu, odkud se jednoduše separují pro další recyklaci.
Separování PET lahví od ostatních druhů plastů probíhá ručně na třídicí lince.
Z recyklovaných PET lahví vzniká měkké a hřejivé textilní vlákno, které nachází široké uplatnění v oděvnickém, nábytkářském a automobilovém průmyslu.
PET je dobře recyklovatelný, a proto na něj už nelze pohlížet jako na neužitečný odpad. Díky organizovanému sběru se z něj naopak postupem času stala velice žádaná komodita, vhodná především k výrobě střižových vláken pro textilní průmysl. V České republice je největším producentem těchto recyklovaných vláken firma Silon v Plané nad Lužnicí. Takto vyrobená stříž se používá jako výplň do zimních bund, přirývek, spacích pytlů a úspěšně se uplatňuje i v čalounictví. Recyklované vlákno se přidává rovněž do zátěžo- vých koberců a v posledních letech se hojně využívá také při vý- robě interiérových krytin pro automobily. Část použité suroviny však znovu obíhá i v nově vyrobených PET lahvích. Z roze mletých starých lahví se totiž na speciálních zařízeních pod tlakem a za teploty kolem 260 °C vyrábí regranulát, který se při výrobě nových lahví přimíchává do panenského PET vyráběného z ropy.
Nový trend v opětovném využívání polyethylentereftalátu představuje systém „bottle-to-bottle“. Jde o unikátní chemickou technologii, při níž se zpětně spojí porušené molekulární vazby a na tomto základě ze starých lahví vzniká takzvaný PET-M, což je látka, jež má srovnatelné, nebo dokonce lepší vlastnosti než vlastní panenský PET.
Z recyklovaných PET lahví vzniká měkké a hřejivé textilní vlákno, které nachází široké uplatnění v oděvnickém, nábytkářském a automobilovém průmyslu.
Není žádným tajemstvím, že pomocí jednoduché technologie se PET lahve převtělují v módní oblečení.
V posledních letech výrazně stoupla poptávka po tomto použitém materiálu. Nejméně polovina českých PET lahví slisovaných do balíků se exportuje do Čínské lidové republiky, odkud se po čase opět vrací v podobě levného oblečení i hraček. Při výrobě textilu Číňané vlákno vyrobené z PET lahví přidávají do klasických přírodních materiálů, jako jsou vlna a bavlna, a tak vznikají hojně používané směsové látky, které vzhledem ke své nízké ceně vytlačují kvalitní, výhradně přírodní materiály.
Recyklovaný polyethylentereftalát se však objevuje i ve výrobcích, kde bychom ho vůbec nehledali, například v džínsech nebo ručnících, zatímco z čistého PET vlákna se vyrábějí oblíbené sportovní úplety či hřejivý fleece. Na výrobu jednoho trička postačí přibližně pět PET lahví, z pětadvaceti se už vyrobí celá bunda. Čína je tak v současnosti největším zpracovatelem polyethylen-tereftalátového odpadu na světě a její zájem o použité PET lahve neustále roste. Také v České republice se nezanedbatelné množství recyklovaných PET lahví používá právě na výrobu vlá- ken, byť tuto výrobu v zemi provozuje pouze jediný zpracovatel.
Na hřbitovech v různých koutech České republiky zdobí hroby funerální vázy z PET lahví.
Lahev vyrobená z polyethylentereftalátu má celou řadu výhod, díky nimž se velmi rychle rozšířila prakticky po celém světě. Je pevná, pružná, neroz-bitná, lehká a odolná vůči rozpouštědlům. Dá se donekonečna opakovaně uzavírat a především – je levná. Jediná zásadní nevýhoda PET lahví je obsažena paradoxně právě v popsaných kvalitách tohoto druhu plastu. PET se totiž v přírodě nerozkládá… Jeho trvanlivost nenaruší ani velké kolísání teplot, ani vlhkost. Ve světě proto odborníci již celá léta studují a ověřují možnosti, jak vyrábět lahve z takzvaného biodegradabilního plastu, který by byl v přírodě snadno odbouratelný. První taková lahev, vyrobená na bázi modifikovaného škrobu, byla uvedena na trh ve Velké Británii v roce 2006. Překážkou pro její masové využití je však zatím množství technologických problémů včetně vysokých výrobních nákladů.
I Česká republika se potýká se znečištěním přírody, ke kterému přispívají i PET lahve, hlavně na pozemcích v bezprostředním okolí silnic. Správa komunikací proto provádí každoročně zjara jejich intenzivní úklid. V dalších, obtížněji přístupných místech, jaká představují například chráněné krajinné oblasti a rezervace, organizují úklid nejrůznější ochranářské a mládežnické spolky s přispěním dobrovolníků.
Sbírání čehokoli se v České republice všeobecně těší velké oblibě, zejména u dětí. Sběr druhotných surovin má ostatně na školách bohatou tradici a podíl na tomto příznivém trendu má i organizo- vání zábavných akcí, zaměřených na osvětu a výchovu v otázce hospodaření s odpady. Fenoménem doby se stalo sbírání barev- ných víček od PET lahví. Při příležitostech, jaké nabízejí třeba dubnový Den Země nebo jiná lokální výroční slavnost, organizují pořadatelé rozmanité soutěže s ekologickou tematikou. Lákavou atrakci skýtá v tomto směru mimo jiné skládání barevných obrazců z víček a vytváření nevšedních rekordů. Tak například v roce 2007 sestavilo na ploše 10 × 11 metrů 700 dětí a dospělých v Uherském Hradišti obří mozaiku z 122 222 víček. Oblíbené jsou rovněž závody o nejdelšího hada: děti v Nymburce navlékly celkem 20 642 víček na vlasec dlouhý 1 954 metrů. Fantazie zkrátka nezná hranic. Největší „ekokoberec“ byl do rekordních soupisů zaznamenán roku 2006 v Třebíči, kdy 6,33 metrů čtverečních zdejšího náměstí pokrylo celkem 2 300 PET lahví.
Zajímavé umělecké artefakty vznikají občas i v hodinách výtvarné výchovy, kdy pedagogové vedou děti k využití netradičního materiálu při vytváření různých figur a loutek.
V nápadech na nové využití odpadu se úspěšně mísí recyklační myšlení se snahou ušetřit omezené finance, tak jako v případě tohoto oplocení pozemku.
O Češích se říká, že jsou národem kutilů. Toto tvrzení není daleko od pravdy, neboť v dobách takzvaného reálného socialismu, kdy obchody v celé zemi zely prázdnotou a země zažívaa citelný nedostatek spotřebního zboží, byli lidé nuceni sahat k rukodělnému řešení složité situace. Nicméně ani po roce 1989, kdy „sametová revoluce“ ukončila čtyřicetiletou éru vlády komunistů a republika se konečně stala svobodnou demokratickou zemí se všemi konzumními vymoženostmi vyplývajícími z chodu tržní ekonomiky, se projevy spontánního kutilství nevytratily. Setkáváme se s nimi zejména na venkově, kde se opírají o hlubokou tradici. A právě všudypřítomná PET lahev – v jistém smyslu symbol porevolučního, modernějšího života – se pro tyto účely nabízí jako příhodný materiál. Jednoduché výrobky z plastových lahví se dají okoukat nejen kdekoli na venkově nebo v zahrádkářské kolonii za městem, ale návody na jejich zhotovení se najdou i v časopisech, televizních pořadech s hobby tematikou nebo kolují na internetu.
K realizaci efektního funkčního výrobku není zapotřebí nic víc než ostrý nůž či nůžky, případně kus drátu nebo lepicí pásky. Díky odolnosti materiálu v extrémním teple i mrazu a také díky jeho všeobecné dostupnosti se lidem s tvůrčími schopnostmi otevírá široké pole působnosti.
Zatímco pro krtka je setkání s PET lahví pouze nepříjemné, pro vosy se stává osudným.
Nejběžnějším PET objektem v českých zahrádkách je jednoduché plašítko krtků. Krtek je sice užitečný hmyzožravec, živící se převážně žížalami a lar- vami, v zahradě však zakrátko dovede pod povrchem vyhrabat spousty chodeb a hlínu navršit do nevzhledných krtinců. Proto ho zahrádkáři nevidí rádi. K vyhnání nezvaného hosta jim pomáhá železná tyčka zapíchnutá do záhonu a na ní volně nasazená PET lahev. Zvuky, které větrem rozechvívaná lahev vyluzuje, se po tyčce přenášejí pod zem a zvíře zaplaší. Vylepšená verze tohoto plašítka – tedy lahev opatřená křidélky – funguje jako větrník a plaší nejen krtky, ale i ptactvo. Výroba těchto větrníků dává tvůrci nepřebernou škálu možností, a tak se účelnost řešení mnohdy prolíná s funkcí čistě dekorativní.
Dalším užitečným vynálezem jsou vodou naplněné PET lahve, zavěšené na větve mladých stromků, kde působí jako závaží a zajišťují větvím správný směr růstu.
V létě se zase na ovocné stromy věší PET lahve s trochou sladké šťávy, které slouží jako lapače vos a podobných škůdců. V zimě naopak zpříjemňují život přezimujícím zpěvným ptákům krmítka šikovně vyřezaná z téhož materiálu.
Finanční náklady na podobné funkční stavby jsou většinou zanedbatelné.
PETlahve výborně posloužíi jako alternativn stavební materiál. V zahrádkářských koloniích se objevují skleníky z bezbarvých lahví, protože vynalézaví pěstitelé květin a zeleniny rádi zužitkují tento lehký a přitom dostatečně pevný plast. Stěny skleníku, zhotovené jednoduchým zasunutím velkého množství lahví do sebe, vykazují dokonce lepší tepelně izolační vlastnosti než klasické sklo, výborně udržují vlhkost a ideálně propouštějí roz- ptýlené světlo tak, jak rostliny potřebují. Materiál na takovou stavbu je navíc k dispozici zdarma, což oceňují obzvlášť pěstitelé z řad důchodců.
Pokud kreativní zahrádkář naplní PET lahve vodou, získává dále dostatečně stabilní a trvanlivý konstrukční prvek, z nějž lze vytvářet například barevné obruby záhonů. Z velkého množství naplocho poskládaných lahví, rovněž naplněných vodou, se navíc dají ve svažitém terénu bez použití malty postavit plně funkční opěrné zídky. Dešťovou vodu mohou zase s úspěchem z drobných zahradních staveb odvádět důmyslné okapy poskládané přesně na míru z PET lahví zasunutých do sebe. Na vratech se občas objevují i schránky na dopisy, vyrobené z těchto lahví.
PET lahev jako kryt zámku proti dešti nebo jako izolátor na podomácku vyrobeném elektrickém ohradníku.
Díky svým vynikajícím vlastnostem nacházejí PET lahve nové a nové formy uplatnění nejen v zahradě, ale i v domácnosti nebo na stavbě. Běžně jsou k vi- dění seříznuté lahve nasazené na trubky plotu a sloužící jako ochrana proti zatékající vodě. V zimě se zase prázdná lahev v sudu s vodou stává účinnou pojistkou proti poškození nádoby vlivem mrazu – tlak ledu sice lahev zdeformuje, ale sud nepopraská. Objevují se dokonce i pokusy využít uzavřené PET lahve jako tepelnou izolaci do betonových podlah. PET lahve plné vody poslouží jako praktické závaží: zavěšené na provaze jistí před větrem zakrývací plachty venkovních bazénů či střech kůlen.
Chovatelé ptáků a drobných zvířat vyrábějí z plasto- vých lahví nepostradatelná pítka, zatímco pěstitelé okrasných květin je na stejném principu používají postavené dnem vzhůru, aby postupně zavlažovaly záhon. Své místo si PET lahve vydobyly i při tradiční domácí výrobě moštů. Zkušenosti totiž ukazují, že odolávají nejen teplotám nutným ke sterilizaci ovocné šťávy, ale navíc se dají uzavřít tak dokonale, že si mošt uchová kvalitu i trvanlivost po dlouhá léta.
S tím, jak rychle se dnes vyvíjí náš životní styl, lze tedy právem očekávat, že budoucnost PET lahví bude opravdu pestrá, podobně jako možnosti jejich recyklace.
Autorská výstava Veroniky Richterové PET-ART v galerii v Litvínově, 2008
Ve chvíli, kdy sochařka Veronika Richterová (1964) – autorka zde prezentovaných plastik – ve své tvorbě experimentálně použila obyčejnou PET lahev od minerálky, nastal zásadní předěl v jejím dosavadním díle. Od roku 2004 se zabývá seriózní uměleckou prací s PET lahvemi zcela programově. Lehce tvarovatelný PET překvapivě slouží jako plnohodnotný materiál k naplnění jejích sochařských záměrů. Pro tuto odnož svého výtvarného směřování zvolila označení PET-ART.
Společně s grafikem Michalem Cihlářem (1960) vedle svých dalších uměleckých aktivit cílevědomě mapují a archivují vše, co s tématem PET lahví souvisí. Zaměřují se především na foto- grafování takzvaného lidového PET-ARTU, tedy na dokumentaci nejrůznějších nápadů anonymních tvůrců, kteří novým způsobem využívají starou PET lahev. Jde jim o zachycení základního principu lidské touhy po tvořivé recyklaci. Vůbec přitom není důležité, zda jde o dílo ryze účelové, nebo o objekt čistě dekorativní…
S projevy obdobného tvůrčího přístupu k plastům se v sou časnosti můžeme setkat prakticky ve všech zemích, kam obaly z polyethylentereftalátu pronikly. Proto se dá také předpokládat, že tato výstava ryze českého pojetí PET-ARTU najde paralely kdekoli ve světě.
